Už je tomu víc než rok, co jsme museli naši pobočku poprvé zavřít. Prázdné místnosti bez brebentících dětí byly smutnou podívanou a tak jsme přemýšleli, jak si trošku zlepšit náladu a čas uzávěry náležitě využít. Chtělo to něco veselého – Veverku pořádně rozzářit.
Schodiště bylo ošuntělé, zdi příliš bílé, plné prasklin. Spěchali jsme, mysleli jsme, že máme pouhých 14 dní! A jak týdny přibývaly, byli jsme v trorbě čím dál odváždější.
Pustili jsme se do výroby keramické lenochodí mozaiky. Schodiště jsme vyzdobili barevnými domky, koupelny ponořili do hlubin moře. Podařilo se nám vyměnit i starý nábytek na chodbě a v dílně výtvarky. Víc než pedagogové, jsme fungovali jako stavební dělníci. Štětec, barvy, nebo spárovka to byly naše každodenní nástroje. A k tomu chuť udělat něco, na co nebyl léta čas. Nenapadlo nás, jak dlouho u nás děti neuvidíme, nebo že nám nakonec budou chybět volné stěny na další tvorbu.
Věříme, že se už co nevidět potkáme a konečně se všemi našimi výtvory pokocháte.
