Helceletka

Jak mluvit s dětmi o koronaviru

Jak mluvit s dětmi o koronaviru? Tato otázka v současné době pravděpodobně trápí nejednoho rodiče. Oslovili jsme ředitelku Školičky Šídlo v Ostravě, Kateřinu Trávníčkovou, která pro vás všechny, kteří hledáte oporu, jak v této složité situaci s dětmi komunikovat, připravila stručný přehled nápadů a tipů, jak současnou epidemii dětem vysvětlit a společně zvládnout. Tady je!

Kateřina pro vás připravila vysvětlení aktuální společenské situace, které je koncipováno jako námět na společnou hru, či divadelní představení. Místo použitých bambulek, můžete při vysvětlování použít třeba barevné papíry. Vyprávění doporučujeme upravit podle potřeby a porozumění dětí

Kateřina trávníčková: Jak mluvit s dětmi o koronaviru

Nejdříve jsme všichni zdraví, každý ve svém domě, se svou rodinou. Malí i velcí. Chodíme na hřiště, do obchodu, za
kamarády, do školky, do škol…

Potom se ale objeví silný bacil. A jeden člověk se nakazí. Už v sobě bacily má, ale neví o tom, protože se cítí zatím dobře…

Jenže bacil je opravdu silný a tak v domě přeleze na všechny. Nějaká teta, strejda a
jejich kluk v sobě bacil mají a pořád to ještě nevědí. Vypadají zdraví.

A tak jde kluk s bacilem na hřiště za kamarádkou, která bacil ještě nemá…

…a i když nic takového kluk nechtěl a navíc si toho ani nikdo nevšiml, bacil přelezl i na holku…

Ta se s bacilem vrátila domů ke svým rodičům. Mezitím se ke kamarádovi, nebo do obchodu vydal i strejda s bacilem…

A nechtě bacil předal dalším lidem. I rodina od holčičky už v sobě bacil má, protože ho přinesla ze hřiště…

Mezitím se už bacil začal více ukazovat. Teta začala hodně kašlat a kýchat a neměla sílu. S horečkou ležela doma. Nakonec ji ale bylo tak špatně, že musela zavolat sanitku a odjela do nemocnice.

Mezitím, jak se potkávali ostatní lidi, kteří bacila měli, ale nevěděli o něm, bacil se šířil. Do nemocnice muselo odjet víc a víc lidí.

Bacil je skoro všude, i když není vidět. Tááák malinký je, že ho opravdu nikdo očima nedokáže zahlédnout.

Nemocnice se začíná plnit lidmi, kteří už ví, že bacil mají – je jim totiž špatně.

V nemocnicích už jsou všechny postele obsazené a stateční doktoři a sestřičky se o nemocné starají. Všichni nosí roušky, i pan řidič sanitky, aby chránil sebe i ostatní lidi kolem sebe.

Nemocnice jsou plné, jenomže nemocných přibývá… bacil pořád přeskakuje na další a další lidi…

Nemocných je nakonec tolik, že i pro statečné doktory a sestřičky je problém se o všechny postarat.

Proto my, ať už bacila máme nebo ne, budeme zůstávat doma. Možná ho máme a nevíme o něm. Nechceme ho přece nikomu
dalšímu předat!

Budeme jíst vitamíny z ovoce a zeleniny, hodně si mýt ruce a uklízet. Budeme si doma hrát, ale i hodně spát. Spánek nám
pomůže, abychom zůstali zdraví!

Kdybychom někam museli jít, vezmeme si roušky. Můžeme si je vyrobit i doma, i pro plyšáky!
Rouška přes pusu pomůže, aby bacil nepřelézal z jednoho člověka na druhého tak snadno. Tak se vzájemně ochráníme.

PRO RODIČE:

Možná to na dětech ještě nevidíme, ale celospolečenské napětí cítí skrze své nejbližší – nás rodiče.

Mluvme s nimi, pochopí více, než si myslíme.

Nepopírejme jejich emoce, mají právo cítit, co cítí. A kvůli nezralosti a nemožnosti souvislosti pochopit se musí cítit ještě zmateněji než my.

Proč nemůžu za kamarády? Už mě nemají rádi? A babička?

Místo “neboj se” řekněme třeba: “Je vpořádku, že se bojíš. I dospěláci se teď bojí. Ještě jsme nic pohoného nezažili, neznáme to, ale společně to zvládneme.”

Děti extrémně snadno podléhají pocitu viny, protože se zatím jejich svět točí pouze kolem nich. Ujistěme je, že ze změny, které teď pro ně i pro nás nastaly, nemůžou.

Prosím, sdílejte. Pomozme dětem se v situaci orientovat jejich řečí.
Celý text najdete v interaktivní podobě také tady.